Vezmi žlutou tužku, namaluj mi hrušku ...
 |
| zdroj: pinterest |
Kdy já měla naposled tužku v ruce. Nebo snad pastelku. A co mi brání ji zas vzít a jen tak si kreslit. Jen tak, pro sebe. Jasně že jsem kreslila klukům, autíčka, domečky, zvířátka ...
Ale to je něco jinýho. Někam si zalézt, vzít blok, tužku ...
A zase ty otázky v hlavě - proč zrovna kreslit? Máš tu žehlení, je třeba udělat tohle a tohle. A tak se naštvu sama na sebe, nejdu kreslit ani žehlit. Sedim a bloumám. To je v poslední době čím dál častější. Plánuju, těšim se, a pak hledám důvody proč nemůžu. Vždyť to pořádně neumíš, co na to řeknou ostatní, stejně to bude blbý, nepovede se to, nebude ti to slušet, nikdo to nebude číst ...
Nějak si neumim vážit toho klidu co teď mám a využít ho. Ještě nedávno jsem měla dvě zaměstnání, z toho jedno jen na noční směny a do toho ještě škola. A teď nemám čas? Nebo chuť? Co to se mnou je? Holka, vzpamatuj se, dokud je čas.
Mějte se krásně
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za zhlédnutí článku i za případný komentář.